21 / 68
199
Ces Urol 2016; 20(3): 195–203
PŘEHLEDOVÝ ČLÁNEK
SEXUÁLNĚ PŘENOSNÉ CHOROBY
Sexuálně přenosné choroby (kapavka, syfilis, lym‑
fogranuloma venereum, herpes simplex genitalis,
chlamydiové, mykoplazmové a ureaplazmové in‑
fekce genitálu, atd.) se mohou vyskytovat u HIV po‑
zitivních osob častěji, a to samostatně či v různých
kombinacích. Tyto infekce zvyšují riziko přenosu HIV
na jiné osoby, zvláště je-li přítomen genitální vřed
(16). Koinfekce HIV a syfilis prokazatelně zvyšuje
virovou nálož a snižuje počet CD4 + lymfocytů (17).
Specifickou jednotkou u HIV pozitivních pacientů
je herpes vegetans, což je proliferativní exofytická
léze způsobená virem herpes simplex. Tento útvar
může být přítomen kdekoliv na genitálu a mak‑
roskopicky připomíná tumor nebo condyloma
accuminatum (18). Cirkumcize snižuje riziko nákazy
HIV u muže při heterosexuálním styku. Cirkumcize
však nesnižuje riziko přenosu HIV z již infikovaného
muže na partnerku. Role cirkumcize u homosexu‑
álního styku není jasně definována (8).
INFEKČNÍ POSTIŽENÍ
ZEVNÍHO GENITÁLU
Condylomata accuminata (způsobené lidským pa‑
pilomavirem) se u HIV-pozitivních pacientů vysytují
častěji než u běžné populace (15). Mollusca conta‑
giosa jsou papuly až noduly s centrální vkleslinou
postihující genitál i kůži kdekoliv na těle, etiologic‑
kým agens je stejnojmenný poxvirus (molluscum
contagiosum virus). U HIV-pozitivních pacientů
jsou mollusca často mnohočetná a mají tendenci
k bakteriální superinfekci (19). Recidivující kandi‑
dové balanopostitidy či vulvovaginitidy mohou
být první známkou zatím nediagnostikované HIV
infekce (15). Fournierova gangréna (polymikrobi‑
ální infekce perinea a skrota) postihuje častěji HIV
pozitivní pacienty (20).
UROGENITÁLNÍ TUBERKULÓZA
Mycobacterium tuberculosis
může postihnout kte‑
roukoliv část urogenitálního traktu. U pacientů
s tuberkulózou plic je uváděn výskyt současného
postižení urogenitální oblasti až ve 20 %. Klinické
projevy jsou často chudé, dominuje únava, he‑
maturie a dysurie. Prvním projevem mohou být
příznaky z obstrukce močových cest. V močovém
sedimentu jsou až v 90 % případů známky pyurie
anebo hematurie, běžná kultivace moči je nega‑
tivní. V diagnostice se uplatňuje mykobakteriální
kultivace ranní moči, použít lze i rychlé molekulární
testy (PCR, genetické sondy, atd.). Do rentgenových
známek patří kalcifikace parenchymu ledvin, se‑
menných váčků a prostaty; dále deformace kalichů
a ureterální striktury. Často je postiženo několik
etáží urogenitálního systému zároveň. Léčba uro‑
genitální tuberkulózy se neliší od terapie tuberku‑
lózy plicní (21).
NÁDORY
Nádory vyskytující se u pacientů ve stadiu AIDS
(
AIDS-defining cancers, ADCs
) jsou často způsobeny
onkogenními viry. Patří sem Kaposiho sarkom (lid‑
ský herpes virus 8, HHV-8), non-Hodginský lymfom
(virus Epsteina a Barrové, EBV), karcinom cervixu
děložního a anální karcinom (lidský papilomavi‑
rus, HPV) (9, 10). Zavedení účinné antiretrovirové
terapie dramaticky snížilo incidenci ADCs, kromě
těch způsobených HPV (22, 23). Přesto mají HIV-po‑
zitivní pacienti účinně léčení antiretrovirotiky vyšší
incidenci ostatních solidních i krevních nádorů
(non-ADCs) ve srovnání s běžnou populací (24).
Kaposiho sarkom může postihnout kteroukoliv
oblast těla, včetně penisu, varlat a vzácně i ledvin
(25). Non-hodgkinský lymfom se může vyskytnout
i v urogenitální oblasti, například v ledvinách či
varlatech (26). HIV pozitivní ženy s karcinomem
cervixu jsou často diagnostikovány v pokročilejším
stadiu onemocnění. Do urologických komplikací
cervikálního karcinomu a jeho léčby patří hydro‑
nefróza a fistuly (veziko-vaginální a rekto-vaginální)
(27). Problematika karcinomu ledviny a prostaty je
podobná u HIV-pozitivních pacientů i u HIV-nega‑
tivní populace. HIV-pozitivní pacienti s karcinomem
močového měchýře jsou obecně diagnostikováni
v mladším věku a mají vyšší riziko relapsu i meta‑