30 / 68
208
Ces Urol 2016; 20(3): 204–213
PŘEHLEDOVÝ ČLÁNEK
vyšetření spolehlivě odlišen od jiných cystických
renálních lézí (19, 21, 22).
Recentně publikovaná práce o výskytu mu‑
tace genu
DICER1
u SESTL a CN dospělého věku
ukazuje, že SESTL a CN dospělého věku jsou nej‑
spíše společnou nádorovou jednotkou (dva konce
v morfologickém spektru jedné entity (18, 23)), kte‑
rá však nesouvisí s cystickým nefromem dětského
věku, a to jak na morfologické, tak i na molekulární
úrovni. Termín cystický nefrom by tedy měl být
používán pouze pro případy dětského věku (24).
Syndrom hereditární leiomyomatózy
a renálního karcinomu (hereditary
leiomyomatosis RCC Syndrome –
associated RCC – HLRCC)
Syndrom hereditární leiomyomatózy a renálního
karcinomu je autosomálně dominantní familiárně
se vyskytující syndrom, pro nějž je typická tvorba
leiomyomů na kůži a v děloze společně se vznikem
renálních tumorů, konkrétně PRK (typ 2). Tumory
bývají solitární a unilaterální, mohou být cystické, či
solidní, v převážné většině se však jedná o tumory
cystické se solidní, sytící se komponentou. Prognó‑
za těchto tumorů je špatná, s časnou diseminací (3).
PŘEHLED UŽÍVANÝCH
DIAGNOSTICKÝCH METOD
Zobrazení cystických lézí pomocí USG
Ultrazvukové vyšetření je využíváno jako běžná
metoda při iniciálním vyšetření fokálních lézí ledvin.
V praxi je na poli cystických renálních lézí běžně
užíváno k rozlišení prostých a komplexních cyst,
neumožňuje však provést klasifikaci dle Bosniaka,
jelikož neposuzuje kontrastní sycení a také není
vhodná pro staging onemocnění.
Další diagnostickou alternativou je ultrasono‑
grafie s podáním kontrastní látky (Contrast-en‑
hanced ultrasonography, CEUS). Kontrastní látkou
je zde suspenze obsahující mikrobubliny fluoridu
sírového, stabilizované fosfolipidovou membrá‑
nou, které umožňují zobrazení zvýšení echogentity
v reálném čase po jejich podání. Pomocí CEUS je
možné detekovat sycení sept, nebo solidní složky
nádoru. Dle údajů dostupných v literatuře je CEUS
stejně výtěžný v detekování jemných sytících se
sept a cévního zásobení v komplexních cystách
jako CT (25, 26, 27). Nevýhodou tohoto vyšetření
je nemožnost komplexního stagingu – např. nižší
spolehlivost při zobrazení uzlin a obtížnější hodno‑
cení invaze do okolí. Tato metoda je také více závislá
na zkušenostech vyšetřujícího lékaře a je méně
dostupná než CT. Nevýhodou je i horší interpre‑
tovatelnost pro další lékaře po skončení vyšetření.
Její výhody jsou nižší cena než CT a rovněž nižší
zátěž pacienta (absence radiace, kontrastní látka
není nefrotropní – lze ji využít u osob s renálním
selháním).
Zobrazení cystických lézí pomocí CT
Cystické léze ledvin jsou hodnoceny za pomoci
klasifikace dle Bosniaka, která byla poprvé předsta‑
vena v roce 1986 (28). Tato klasifikace pracuje s CT
nálezem, podle kterého jsou cystické léze děleny
do pěti kategorií – Bosniak I, II, IIF, III a IV. Úplně
původní klasifikace pracovala pouze se čtyřmi ka‑
tegoriemi, v roce 1993 však k těmto byla přidána
kategorie IIF (tabulka 1).
Kategorie Bosniak I je označována jako prostá
cysta. Při CT vyšetření mají tyto cysty denzitu vody
(0–20 HU), velmi tenkou stěnu, neobsahují kalcifika‑
ce či septa a nevykazují sycení po podání kontrastní
látky. Tyto cystické léze jsou benigní a nevyžadují
žádná další léčebná opatření.
Jako kategorie Bosniak II jsou označovány tzv.
minimálně komplikované cysty. Obsah těchto cyst
může mít zvýšenou denzitu. Tyto léze nevykazují
rovněž sycení po aplikaci kontrastní látky. Takto
označované léze mohou obsahovat jemné kalcifi‑
kace (tyto mohou být přítomny jak ve stěně cysty,
tak v septech), či mohou obsahovat několik vlasově
tenkých sept, která nejsou širší než 1 mm. Cysty
kategorie Bosniak II jsou považovány za benigní
a taktéž nevyžadují další léčebná opatření.
Do kategorie Bosniak IIF (obrázek 5) jsou za‑
řazovány cysty, kdy pro stanovení jejich biologic‑
kého potenciálu je vyžadováno jejich důsledné
a dlouhodobé sledování za pomoci zobrazovacích
metod. Tyto cysty stojí na pomezí skupin Bosniak II