40 / 68
218
Ces Urol 2016; 20(3): 214–220
ORIGINÁLNÍ PRÁCE
chozí léčbě docetaxelem. Vzhledem k novému
cytostatiku jsme se snažili indikovat k léčbě ka‑
bazitaxelem nemocné v dobrém výkonnostním
stavu a bez závažné toxicity způsobené předchozí
onkologickou léčbou. K léčbě kabazitaxelem jsme
indikovali mladší spektrum pacientů než k léč‑
bě abirateronem či enzalutamidem v podobné
indikaci (6). I přes pečlivý výběr pacientů byl me‑
dián celkového přežití našeho souboru kratší než
v registrační studii TROPIC (9,6 versus 15,1 měsíce)
(5). Příčinou kratšího celkového přežití při hodno‑
cení našeho souboru ve srovnání s výsledky studie
TROPIC může být malý počet pacientů a krátká
doba sledování. V roce 2013 byla publikována dal‑
ší analýza dat ze studie TROPIC, která hodnotila
dvouleté přežití u pacientů léčených kabazitaxelem
nebo mitoxantronem. Podle Kaplan-Meierovy ana‑
lýzy bylo přežití delší než dva roky u 27 % (95% CI
23–32%) pacientů léčených kabazitaxelem a u 16 %
(95% CI 12–20%) případů léčených mitoxantronem
(7). V rámci našeho souboru jsme dosáhli podob‑
né hodnoty dvouletého přežití (23,45 %). Podle
výsledků se zdá, že přibližně u 25 % nemocných
léčených kabazitaxelem lze očekávat déletrvají‑
cí celkové přežití. Výzvou aktuálního výzkumu je
identifikovat tuto skupinu pacientů, která by měla
výraznější benefit z léčby kabazitaxelem. Při indikaci
cytostatické léčby je nutno předpokládat i výskyt
možných nežádoucích účinků. V rámci hodnocení
nehematologické toxicity jsme pozorovali převážně
nežádoucí účinky mírného stupně odpovídající
spektru nežádoucích účinků v klinické studii TRO‑
PIC. Problémem delšího trvání léčby chemoterapií
může být kumulativní toxicita, která může vést
k předčasnému ukončení dosud účinné léčby a je
obtížně léčebně ovlivnitelná. Pro taxany je typic‑
kým příkladem kumulativní toxicity vznik periferní
neuropatie (8). Při hodnocení incidence závažné
periferní neuropatie po kabazitaxelu byl prokázán
její nižší výskyt než ve studiích hodnotících první
generaci taxanů (docetaxel, paklitaxel). V rámci stu‑
die TROPIC byla incidence závažné periferní neu‑
ropatie u 0,8 % léčených pacientů. V rámci našeho
souboru 14 nemocných léčených kabazitaxelem
jsme pozorovali zhoršení či objevení neuropatie
jenom v jednom případě. Při hodnocení hema‑
tologické toxicity ve studii TROPIC byl výskyt ne‑
utropenie v 94 % případů. Až 82 % pacientů mělo
vyjádřen stupeň neutropenie III–IV, z toho u osmi
procent nemocných se vyskytla febrilní neutrope‑
nie. Při hodnocení našeho souboru jsme u prvního
léčeného pacienta pozorovali po prvním cyklu ka‑
bazitaxelu rozvoj neutropenie stupně III s nutným
odkladem dalšího cyklu terapie o týden. Proto jsme
dále u všech pacientů léčených kabazitaxelem
používali profylakticky pegfilgrastim. U pacientů
jsme pak neutropenii stupně III a IV, která by limi‑
tovala podání léčby, již nepozorovali. Profylaktická
aplikace růstových faktorů významně redukuje
riziko vzniku neutropenie a její komplikaci (HR 0,7,
p 0,04) (9). Mezi rizikové faktory vzniku neutropenie
stupně III a IV patří věk nad 75 let, aplikace prvního
cyklu chemoterapie a počet neutrofilů méně než
4000/mm
3
před podáním kabazitaxelu (10). S cílem
redukovat toxicitu kabazitaxelu se často diskutuje
i použití nižší dávky kabazitaxelu než standardní
dávka 25 mg/m
2
. Aktuálně probíhá klinická studie
PROSELICA, která hodnotí dávku kabazitaxelu 20
mg/m
2
po předchozí terapii docetaxelem a studie
FIRSTANA, která hodnotí podobnou dávku kabazi‑
taxelu v první linii léčby mCRPC. Tady navíc dochází
i ke srovnání s docetaxelem. Tato studie si tedy
položila i otázku, zda není kabazitaxel lepší než
docetaxel v první linii mCRPC. Vychází z dříve pre‑
zentovaných dat, které hodnotily kabazitaxel jako
účinnější než docetaxel z důvodu vlivu na p-glyko‑
protein s následnou redukcí vyplavení cytostatika
z nádorových buněk (11). Dále se diskutuje i vliv
kabazitaxelu v léčbě metastatického hormonálně
senzitivního karcinomu prostaty v kombinaci s an‑
drogenní deprivací. Docetaxel již v této indikaci
podle klinické studie CHAARTED prokázal účin‑
nost (12). Ve smyslu tehdejší úhradové vyhlášky
jsme kabazitaxel aplikovali u pacientů, kde došlo
k progresi v průběhu léčby docetaxelem nebo do
tří měsíců od ukončení léčby docetaxelem. Toto
časové omezení již není v současných indikačních
kritériích. Do popředí se proto nabízí i otázka, zda
u nemocných po předchozí odpovědi na terapii
docetaxelem opětovně indikovat léčbu doceta‑
xelem nebo podat kabazitaxel či nové možnosti
hormonální léčby (5, 13, 14). Výhodou opětovného