21 / 94
21
Ces Urol 2015; 19(1): 19–32
PŘEHLEDOVÝ ČLÁNEK
5/100 000 osob a ve věku nad 80 let již dokonce
10/100 000 osob.
ETIOLOGICKÉ
A EPIDEMIOLOGICKÉ
RIZIKOVÉ FAKTORY
Časná diagnóza karcinomu penisu je bohu-
žel často promeškána, protože nádor je vzácný
a praktický lékař nebo i urolog se s ním v praxi
setká jen zřídkakdy. Příčina pozdní diagnózy často
také spočívá v pacientovi, který se ostýchá a k lé-
kaři přichází v průměru s roční prodlevou, i déle.
Přitom platí, že čím časnější je diagnóza, tím je
léčba účinnější, méně mutilující a je větší šance na
uzdravení. Proto je zcela zásadní, aby každá eroze,
bolák, vřídek, změna barvy na žaludu penisu, na
předkožce či na těle penisu byly řádně vyšetře-
ny. Je pravděpodobné, že většina takových změn
je bakteriální, mykotické nebo alergické etiologie
a bude vyléčena odpovídajícími léky. Pokud se
afekce nehojí nebo vzniká opakovaně, pak je nut-
né provedení biopsie k histologickému ověření.
Karcinom penisu obvykle vzniká z epitelu vnitřní
strany předkožky nebo na žaludu. Nádory na kůži
těla penisu jsou velmi zřídkavé. Symptomy, kterými
se nádory penisu manifestují, jsou: vznik nádorové
většinou ulcerózní léze, bolest, svědění, krvácení,
močové obtíže, sekundární infekce s výrazným
zápachem, zvětšené tříselné uzliny. Nádor může
růst infiltrativně, ulcerózně, plazivě nebo může mít
papilárně exofytický růst.
Existuje několik rizikových faktorů podporují-
cích vznik nádoru. Nejčastější příčinou je chronické
dráždění v oblasti žaludu a předkožky. Uváděna
je zejména fimóza spojená s hromaděním smeg-
matu, které samo o sobě není kancerogenem, ale
při špatné osobní hygieně působí iritaci žaludu
a předkožky, a tím vyvolává chronické zánětlivé
procesy penisu (3, 4). Karcinom penisu se nevy-
skytuje u obřezaných mužů, kde obřízka byla pro-
vedena v útlém dětském věku. Obřízka provedená
v pozdějším věku již nemá protektivní vliv vůči
vzniku karcinomu penisu. Dále je mezi příčinami
podporujícími vznik karcinomu uváděna léčba
psoralenem nebo UV fototerapie při léčbě psoriázy
(5), condylomata accuminata v anamnéze, množ-
ství sexuálních partnerů a nízký věk při zahájení
pohlavního života, kouření (4).
Většina karcinomů penisu patří do skupiny dlaž-
dicových (skvamózních) karcinomů. Invazivním
dlaždicovým karcinomům zpravidla předcházejí
prekurzory těchto tumorů. Prekancerózy dosud
nazývané jako Erythroplasia Queyrat, Morbus
Bowen, Pagetova choroba, Giant condylomata
(Buschke-Löwenstein) se asi v 1/3 zvrhnou v inva-
zivní spinocelulární karcinom (7). Uvedené pojmy
však jednoznačně nedefinují jednotlivé typy prene-
oplastických změn tak, aby odrážely nové poznatky
o etiologickém vztahu k HR–HPV i typické cha-
rakteristiky růstu a rizika progrese do invazivního
karcinomu. Část dlaždicových karcinomů penisu,
podobně jako dalších dlaždicových karcinomů
v anogenitální oblasti, je způsobená lidskými vy-
soce rizikovými (high-risk) papilomaviry (HR-HPV),
nejčastěji typem 16 a 18. V řadě studií je uváděna
přítomnost lidského papilomaviru (HPV) až v 70–
100% intraepiteliálních lézí a ve 40–50% případů
invazivních karcinomů (8). Podle prof. Michala (9) je
velmi pravděpodobné, že budoucí nová klasifikace
intraepiteliálních lézí penisu (PeIN) bude postavena
na stejném principu jako klasifikace intraepitaliál-
ních lézí vulvy (VIN), vaginy (VaIN) či cervixu (CIN).
Návrh prof. Michala publikovaný v České Urologii
č. 2 v roce 2014 (9) rozděluje obvyklé typy penil-
ních intraepiteliálních neoplazií (PeIN) na základě
paralely s VIN na obvyklé nediferencované PeIN
a diferencované (simplexní) PeIN. Pokud bude nová
klasifikace PeIN uznána a v praxi prověřena, mohla
by mít významný dopad pro stratifikaci rizikových
skupin pacientů, jejich léčbu i sledování.
Není zcela jasné, jaký vztah má HPV infekce
k prognóze karcinomu penisu. Lont ve své prá-
ci (10) uvádí signifikantně lepší pětileté přežití
u pacientů s karcinomem penisu souvisejícícím
s HPV proti HPV negativním případům (93 % vs.
78 %). Rozdíl mezi oběma skupinami nevidí Be-
zerra (11), který nenašel mezi oběma skupinami
rozdíl ve výskytu uzlinových metastáz a v dese-
tiletém přežití. Souvislost s HPV infekcí se také